1. Právě čtete:
2. Hlavní stránka
3. Naši spokojení pacienti
4. Roman Dohnal

Roman Dohnal
Sportovec, truhlář

"Já se prostě podruhé narodil, svět je mnohem krásnější než předtím."

Od malička jsem sportovec a věnoval jsem se různým sportům, většinou týmovým. Až kolem dvaceti jsem si vybral jeden, u kterého jsem se rozhodl, že se mu budu věnovat více. A tak dodnes jezdím závody na MTB (pro neznalce horské kolo J)

Přibližně v roce 2007 mně najednou sestra upozornila, že asi špatně vidím a poslala mne k oční lékařce. A já si musel pořídit brýle.

V tu samou dobu má sportovní forma na MTB neustále stoupala a chtěl jsem dostat ještě výš. Jenže jsem měl handicap v podobě brýlí. Sice jsem nosil dioptrický klip, ale ideální řešení to fakt nebylo. Pak mi kdosi doporučil, abych si vzal čočky. Ale strašně jsem se bál, abych si oči neporanil. A tak jsem jezdil s klipem.

Vloni jsem se zúčastnil Mistrovství světa neslyšících v Kanadě, kde právě uzrálo mé rozhodnutí podstoupit laserový zákrok a jednou provždy se zbavit dioptrií a hlavně toho klipu. Právě on mne na těchto závodech hodně potrápil. Po startu jsem vyjel na kopec, z kopce následoval sjezd dlouhý asi 3 km. Všude byly balvany, a k tomu liják. V lijáku se mi zamlžil klip a tak jsem si ho musel sundat. Je jasné, že to nemohlo dopadnout jinak než pády -  jeden jsem namířil do stromu a při posledním jsem uklouzl na mokré cestě na pravobok. Kvůli pádům jsem přišel o pěkné umístění. A to jsem si věřil, že mám na „bednu“. Ale skončil jsem osmý.

Po návratu jsem hledal na netu, kdo tento zákrok provádí. V roce 2013 mám namířeno na deaflympiádu (olympiáda neslyšících) a tam jsem nechtěl riskovat další problémy s klipem.

V srpnu padlo konečné rozhodnutí. Nebylo to jednoduché, protože jsem neslyšící a oči jsou pro mne nejdůležitější smysl. A nemůžu o ně prostě přijít.

Popravdě jsem měl před prvním vyšetřením strach a před vstupem na kliniku jsem chvilku zvažoval, zda jít dál nebo se vrátit. Ale vstoupil jsem.

První vyšetření proběhlo naprosto v pohodě. Sestřička Eva Hlaváčková byla velmi milá a pozorná a vše mi vysvětlila a celým vyšetřením mne prováděla. Pak jsem byl předvolán k doktorce Renatě Matějkové, která mi oči taky vyšetřila a řekla mi, že ještě musím na perimetr. Trošku jsem se bál, abych náhodou o zákrok nepřišel. Ale vše dopadlo dobře. Ještě jsem se zastavil u doktorky Vodičkové, která mne měla operovat. Protože jsem neslyšící, musela se mnou celý zákrok projít a vysvětlit opravdu hodně podrobně, abych na sále správně spolupracoval. Ukázala mi video, každý detail vysvětlila. Vše mi také napsala na papír. Dohodli jsme na gestech, kterými mne bude na sále vést (když nereaguji na zvuk). Doktorku Vodičkovou musím jen chválit.

A z kliniky jsem odcházel s termínem operace.

6. září byl můj velký den. Do čekárny před operačním sálem za mnou přišla doktorka Vodičková. A ještě jednou jsme vše prošli a zopakovali si dorozumívací gesta. Řekl jsem "JDEME NA TO".

Když začala první fáze, tak se mi zdálo, že jsem vstoupil do vesmíru. Ten obraz byl zajímavý – prostě jako v galaxii. Upřímně však musím říct, že jsem u zákroku moc uvolněný nebyl a svíral jsem neustále toho králíka. A když zákrok skončil, tak jsem pocítil naprosto nádhernou úlevu – bylo mi jasné, že teď mne už čeká jen krásný svět.

Navíc jsem po zákroku dostal krásné fotky ze sálu, které teď u mne doma visí vedle dalších několika nejmilejších a nejdůležitějších fotek mého života.

A na závěr ještě musím dodat, že jsem byl překvapen, jak ten laser pracuje. I když mne doktorka Vodičková všechno popsala, tak samotný zákrok byl překvapivě rychlý, příjemný a zcela bezbolestný.

Měsíc po zákroku můžu říct, že život je teď prostě jednodušší. Nemusím hledat brýle, na závodech jezdím bez klipu a VIDÍM! Taky se těším na zimu, protože jezdím na snowboardu. Já se prostě podruhé narodil, svět je mnohem krásnější než předtím.

a také chválím příjemné prostředí na klinice, kde jsem se cítil jako doma. Opravdu děkuji.

Roman je také prémiovým členem našeho NeoVize cyklotýmu.