"Rodiče se starali celý život, chci jim jejich péči aspoň trochu vrátit. A proč by nemohli mít to nejlepší, co se nabízí?"
Mojmír Hajtmar chtěl svým rodičům oplatit péči, kterou mu po celý život věnovali. Na společné cestování rodiče nenalákal, protože jsou po tatínkově nemoci nejraději doma v klidu. Napadlo ho, že fajn by bylo, kdyby nemuseli nosit brýle. Oční operace není pro něj nic neznámého, je dlouholetým pacientem naší kliniky. Nastudoval si tedy možnosti, jaké by mohla rodičům refrakční operace v jejich věku nabídnout, naložil je v Zábřehu do auta a vyrazili do Brna na komplexní vyšetření. "Nevěděl jsem, že mají šedý zákal, jejich oční lékař se o ničem nezmínil, což vůbec nechápu," popisuje skromný čtyřicátník cestu maminky a tatínka k lepšímu zraku. Původně totiž pro rodiče naplánoval zákrok PRELEX, ale u nás na klinice se ukázalo, že oba trpí šedým zákalem. O operaci bylo tedy rozhodnuto prakticky okamžitě. Pak ovšem nastalo vybírání nitrooční čočky a rodiče svorně prohlašovali, že jim stačí monofokální, cokoliv dalšího je pro ně zbytečně luxusní. "Prostě jsem jim to nakreslil a vysvětlil," směje se pan Hajtmar mladší na otázku, jak rodiče přesvědčil, že trifokální čočka je lepší a elegantnější řešení. "Proč by nemohli mít to nejlepší, když už se jim bude stejně něco dávat do oka? Čočka na dvě vzdálenosti je pořád kompromis. A monofokální znamená, že brýle budou muset hledat pořád," dodává. "On si vždycky něco vymyslí, pořád něco čte a studuje, nic neřekne a nás postaví před hotovou věc," láskyplně a s úsměvem si stěžuje na syna paní Hajtmarová. Manželé operace i kontroly absolvovali v jeden den, vždy v doprovodu syna.
Díky synovi, jeho energii, péči a velké podpoře teď manželé Hajtmarovi mají nejen lepší zrak, ale především jsme odhalili šedý zákal a mohli jej včas odstranit.