Lenka Tuzová
ředitelka kliniky NeoVize Brno

Nitrooční kontaktní čočky - Oční klinika Neovize

"Každý den objevuji novou svobodu bez brýlí"

Naše kolegyně Lenka Tuzová viděla špatně do dálky už od dětství. Vada se jí ustálila až na sedmi dioptriích. Více než 15 let intenzivně nosila kontaktní čočky, které jí poškodily povrch rohovky. V NeoVizi jsme pro ni našli řešení - implantaci nitroočních kontaktních čoček ICL.

Zde je její příběh ;-)

Brýle jsem nosila, co si pamatuju – už ve školce. Tam mi to bylo ještě celkem jedno, ale později ve škole už jsem je nosit nechtěla. Jednak nebyl skoro žádný výběr a navíc jsem si brýle vždycky někde zlomila nebo jinak polámala. Naši mi proto koupili ty neobyčejnější kovové obroučky a vždycky, když jsem je pochroumala, nechali mi je prostě svařit. Proto jsem často dělala, jako že jsem ráno brýle zapomněla doma, abych v nich nemusela jít do školy.

Jenomže jak mi dioptrie přibývaly, už jsem bez brýlí chodit nemohla. Asi nejhorší to bylo v lyžáku – dvakrát týdně jsme měli trénink, který jsem musela zvládat v brýlích, a v zimě jsme samozřejmě jezdili na hory. Pamatuju si ty strašné oranžové lyžařské brýle, pod které jsem si musela nacpat i brýle dioptrické.

Kontaktní čočky – snadné, ale nebezpečné řešení
Zhruba v 10 letech jsem se nadchla pro volejbal. A to byl další problém. Balon mi mohl kdykoli brýle shodit a ještě poranit oko. Nakonec jsem zhruba v patnácti letech konečně přesvědčila naše, aby mi koupili kontaktní čočky.

Byly to takové prastaré čočky, které se musely každý večer vyvařit. Dala jsem je do pouzdra, pouzdro do hrnce s vodou a to všechno na sporák. Problém samozřejmě nastal, když jsem vyjela na týdenní soustředění nebo třeba jen víkendový turnaj. Většinou jsme přespávali přímo v tělocvičnách a tam samozřejmě žádný vařič nebyl. Většinou jsem to řešila tak, že jsem čočky v pouzdru hodila do skleničky s vodou a dala je na pár minut do mikrovlnky. Jiná možnost prostě nebyla.

Když se dívám zpět, je mi jasné, že si moje oči hodně „užily“ :-(

Později naštěstí byly k dostání novější druhy kontaktních čoček, které už se nemusely vařit. Začala jsem si kupovat měsíční čočky a nosila jsem je denně zhruba od 7 do 22 hodin. Někdy jsem v nich i usnula.

Je až divné, že jsem při takto intenzivním nošení kontaktních čoček nikdy za celých 17 let neměla jediný zánět nebo podobný problém. Považovala jsem tak čočky za ideální řešení. O to víc mě pak překvapili v NeoVizi….

Poškozená rohovka
O tom, že mám 7 dioptrií a k tomu ještě astigmatismus, jsem věděla. Nevěděla jsem ale, jak moc mi kontaktní čočky poškodily oční rohovku. Dokonce tak moc, že optometrista můj nález v NeoVizi zhodnotil slovy: „Škoda, že jsem tu přednášku už měl. Tohle bych tam určitě dal jako odstrašující případ.“ Vzápětí mi vysvětlil, o co se jedná.

„Dlouhodobé intenzivní nošení kontaktních čoček způsobilo takzvaný CWS - Corneal Warpage Syndrom. Došlo ke vzniku výrazné nepravidelnosti přední plochy rohovky, které oku ještě navíc může přidat cylindrické dioptrie," vysvětluje Ondřej Vlasák a dodává: "Pokud ale pacient přestane nosit kontaktní čočky, CWS naštěstí časem zmizí."

Prvním krokem byl tedy návrat k brýlím. A pak čekání. Dlouhé čekání. Více než 11 měsíců jsem se trápila s brýlemi. Přes léto jsem nemohla nosit sluneční brýle. Nechala jsem si sice vyrobit dioptrické sluneční brýle, které byly super venku na slunci, ale jakmile jsem vešla do stínu nebo dovnitř do budovy, neviděla jsem skoro nic. Musela jsem je hned měnit za obyčejné dioptrické brýle.

Sportovat jsem nemohla v podstatě vůbec. Jakmile jsem se jen trochu zpotila, brýle mi klouzaly po nose a párkrát mi i úplně spadly. Pak přišel podzim a s ním i zapršené brýle. A samozřejmě zamlžování při přechodu ze zimy do tepla.

Každý měsíc jsem v NeoVizi chodila na kontrolu a pokaždé jsem doufala, že už mi lékaři povolí operaci. Až skoro po roce jsem se dočkala. V NeoVizi mi dokončili vstupní předoperační vyšetření a vzhledem k vysokým dioptriím a tenké oční rohovce mi doporučili implantaci fakické čočky ICL. Tak se vkládá do oka před přirozenou čočku. V podstatě je to taková nitrooční kontaktní čočka. Její obrovskou výhodou je, že zvládne korigovat i vysoké dioptrické vady, což ta moje rozhodně byla. A navíc je celá operace vratná.

Podrobná měření navíc ukázala, že mi Corneal Warpage Syndrom přidal na každém oku až 0,75 cylindrické dioptrie. Kdyby mě tedy operovali hned po prvním vyšetření, korigovali by mi trochu jinou vadu, než skutečně mám. Díky tomu, že mě nechali čekat, CWS se vytratil a s ním i 0,75 dioptrie, které mi přidával.

Vysvobození
Jak se blížil termín operace, víc a víc jsem se těšila. Myslela jsem, že noc před operací nebudu vůbec spát, ale místo toho jsem dokonce měla problém ráno vůbec vstát. Pořád jsem čekala, kdy začnu být nervózní, ale ani cestou na operační sál jsem nezaváhala. Myslím, že je to tím, že mě po celou dobu podporoval celý tým NeoVize. Všichni se starali, zda je vše v pořádku. Paní primářka, která mě operovala, mi ještě před zákrokem všechno podrobně vysvětlila. Měla jsem jen obavy, že nedokážu správně držet operované oko a nehýbat s ním. Tableta Lexaurinu před operací mi ale pomohla ležet úplně klidně.

Nejprve mi operovali pravé oko. Na sále mi neustále všichni říkali, co zrovna dělají a na co se mám připravit. Samotný zákrok trval snad jen pár minut. Bylo to trochu nepříjemné, ale vůbec nic mě nebolelo. Byla jsem až překvapená, když zaznělo: „Hotovo!“

Pak jsem si asi hodinu zdřímla v polohovacím křesle, zašla jsem na krátkou pooperační kontrolu a už mě manžel vezl domů. Zbytek dne jsem prospala. I když mě v NeoVizi předem varovali, že mi může být po operaci špatně od žaludku, že můžu zvracet nebo mě může bolet hlava, vůbec nic z toho se nestalo. Už večer jsem neoperovaným okem koukala na televizi.

Druhý den ráno jsem šla zase na kontrolu. Lékaři byli s výsledkem operace i s mým fyzickým stavem tak spokojené, že mi nabídli operaci druhého oka už za tři dny – oproti původnímu plánu po šesti dnech. Cítila jsem se tak dobře, že jsem souhlasila.

Druhá operace byla snad ještě snazší a rychlejší než ta první. Už jsem věděla, co mě čeká. Všichni na sále byli zase skvělí a úžasně sehraní. Kdybych se měla rozhodovat znovu, jednoznačně do toho jdu zase.

Možná to bylo tím Lexaurinem, ale po operaci druhého oka jsem se hodně nasmála. Dříve operované oko jsem ještě neměla úplně rozkoukané a druhé, čerstvě zoperované, jsem měla zalepené. Když mě manžel po zákroku přivezl domů, nemohla jsem se trefit klíčem do zámku. Všechno mi padalo, tak jsem šla raději zase spát.

Nová a nová svoboda každý den
Druhý den ráno jsem sundala náplast a najednou jsem VIDĚLA. Všechno sice ještě nebylo úplně ostré, ale rovnou z postele jsem hleděla do zahrady. To jsem snad ještě nezažila! Nebo už to bylo tak dávno, že si na to ani nepamatuji.

Od operace uběhlo zatím jen pár dní, takže ještě pořád objevuji novou a novou svobodu v činnostech, u kterých mě dřív omezovaly brýle. Hned po operaci jsem zjistila, že můžu klidně usnout u televize, aniž bych si rozlehla brýle. V noci si nemusím z nočního stolku podávat budík, abych viděla, kolik je hodin. Ráno jen otevřu oči a vidím vše kolem sebe. Už se nemusím přibližovat na 10cm k zrcadlu, když se líčím. A také jsou vidět moje velké oči, které dřív za brýlemi vypadaly mnohem menší. Můžu řídit v slunečních brýlích. Netrápí mě zamlžené ani zmoklé brýle. Když jsem objala babičku, nenarazily jsme na sebe brýlemi.

Před operací jsem vůbec nedokázala domyslet, co všechno bude bez brýlí jednodušší. Výsledek je prostě ještě lepší, než jsem čekala. Každý den si užívám novou svobodu.

Nahoru Tisk