"Využil jsem možnosti bezúročných splátek."
Kontaktní čočky jsem nosil asi 20 let. O operaci očí jsem sice přemýšlel, ale nemohl jsem si ji finančně dovolit. Až přišel můj děda s nabídkou, že mi k narozeninám jedno oko zaplatí. U druhého oka jsem využil možnost bezúročných splátek a bylo rozhodnuto.
Nepotěšilo mě sice, že jsem před úvodním měřením oka musel měsíc nenosit čočky, aby se oko vrátilo do normálního stavu, ale nedalo se nic dělat. Chápal jsem, že je to pro mé dobro, doktoři potřebují přesně vědět, jakou čočku nechat vyrobit.
Pak už šlo vše bez problémů. Pár bezbolestných vyšetření a operace. Nebál jsem se vůbec. Částečně i proto, že jsem místo operace laserem musel vzhledem k tenké rohovce využít čoček, které se vkládají přímo do oka a v případě jakýchkoliv problémů se odstraní.
Operace proběhla bez problémů, pan doktor se mnou komunikoval, říkal mi, co a proč se děje. Dostal jsem i plyšáka, s kterým jsem si připadal trochu divně ve svém věku (34), ale možná to má nějaký uklidňující psychologický efekt. Měl jsem obavy, zda vydržím nemrknout, ale oko je kapkami umrtveno a není to vůbec problém.
Zvláštní mi připadalo, jak rychle jsem si zvyknul. Nebylo to tak, že bych každý den po operaci žasl ze světa kolem mne. Přeci jen, viděl jsem podobně (o něco lépe) než s čočkami. To až časem jsem si začal uvědomovat výhody. Odpadlo každodenní ranní nandávání čoček, večerní vyndávání. Zmizela i nutnost vzít si s sebou na každý výlet či akci roztok a náhradní čočky, raději se nedívat pod vodou, dávat pozor při promnutí oka. Plno dalších podobných omezení mi po operaci odpadlo.
Všem v klinice, od recepční po pana doktora, bych chtěl poděkovat za profesionální a lidský přístup.