"Pro myslivce je dobrý zrak zásadní, po operaci ho mám zase perfektní"
„Šedý zákal se mi začal projevovat po sedmdesátce. Bylo to, jako by se mi přes oči zatáhla nepříjemná záclona,“ popisuje Jaroslav Svoboda. Pro vášnivého myslivce a kynologa byl přitom ostrý zrak vždy zásadní. Proto když mu nemoc začala vidění komplikovat, rozhodl se, že podstoupí operaci a nechá si implantovat speciální nitrooční čočku Vivity*. Díky ní i ve svých 77 letech opět vidí jako rys – a dokonce nepotřebuje ani brýle na čtení.
S onemocněním zvaným katarakta nebo také šedý zákal se dříve či později setkává většina seniorů. Obvykle postihuje osoby starší šedesát let, po pětasedmdesátce trápí až tři čtvrtiny lidí. Lidská čočka je během života čirá, ale s přibývajícími lety dochází k jejímu postupnému zakalování. Jaroslav Svoboda přiznává, že zpočátku mu mírně zamlžené vidění nevadilo, postupně si na něj zvykl. Na dálku jinak viděl i přes pokročilý věk poměrně dobře, jen na čtení si musel brát brýle. Nebezpečí postupně se zhoršujícího zraku ovšem spočívá v tom, že přichází plíživě a člověk si jej vlastně dlouho nemusí připouštět.
Jaroslav Svoboda se také jako diabetik setkával s tím, že při zvýšené hladině cukru v krvi se mu zvyšovaly i dioptrie. „Dokonce se mi jednou stalo, že jsem jel s dcerou do Prahy a zpozoroval jsem, že za volantem hodně špatně vidím. Okamžitě jsme jeli na oční kliniku, kde mi naměřili -25 dioptrií! Byl to pro mě vztyčený prst, že si mám cukrovku hlídat,“ vzpomíná pan Svoboda. Kromě výkyvů dioptrií kvůli diabetu se postupně začal zhoršovat i šedý zákal, až jeho oční lékařka v Teplicích rozhodla, že by měl podstoupit operaci, při které mu zakalenou čočku vymění za umělou nitrooční čočku. „Jsem celkem kliďas a nenechávám rozhodit. Prostě jsem si řekl, že se operace musí provést a nechtěl jsem ji nijak odkládat. Nebál jsem se,“ říká Jaroslav Svoboda.
Pan Svoboda je již v důchodu a ve volném čase pečuje o rodinný dům i zahradu, která jej obklopuje. Je téměř šedesát let ženatý a se svou manželkou se starají o slepice, kocoura i pejska. Kynologie je jeho koníčkem a neodmyslitelně se pojí i s myslivectvím, kterému se věnuje. Ostrý zrak pro něj byl proto vždy velmi důležitý. „Jako myslivec používám zbraně, takže potřebuji ostrý zrak, abych dobře zamířil a dobře zvíře trefil. U lovce je důležité, aby věděl, kam přesně míří,“ vysvětluje. Protože se myslivosti věnuje téměř padesát let, nestává se mu, že by dobře netrefil a byla by škoda, kdyby léty cvičený um ovlivnila oční vada. „Do revíru navíc chodím nejen lovit, ale i sledovat zvěř, starám se o ni. Člověk musí v lese pozorovat, co se tam děje. Často sedím na posedu, který jsem si sám vyrobil, a sleduji dění okolo, takže zrak je pro mě nesmírně důležitý,“ dodává. Jakmile mu tedy oční lékařka doporučila výměnu oční čočky, neváhal a objednal se na předoperační vyšetření.
Oční lékařka mi vysvětlila, proč je důležité zvolit správnou čočku
„Předoperační vyšetření v Oční klinice NeoVize Praha probíhalo téměř tři hodiny. Jednalo se o podrobné oční vyšetření na různých přístrojích, kde mi měřili i nitrooční tlak a spoustu jiných věcí. Pak jsem byl u optometristy, který mi vysvětlil různé možnosti, jak se operace může provádět a jakým způsobem se šedý zákal řeší. Nakonec následovala konzultace u paní doktorky Mikšovské, která mi popsala různé typy nitroočních čoček,“ popisuje Jaroslav Svoboda, co všechno předcházelo samotnému zákroku. Z úst MUDr. Jany Mikšovské se dozvěděl, že existují různé druhy čoček a je velice důležité se dobře rozhodnout, kterou vybrat, protože čočka v oku zůstává po zbytek života. Zatímco základní monofokální čočka zajišťuje dobré vidění pouze na jednu vzdálenost, obvykle do dálky, je možné volit i trifokální čočku, která umožňuje ostré vidění na všechny vzdálenosti – do dálky, na střední vzdálenost i do blízka. Ta však není vhodná pro každého zájemce. „Mně paní doktorka doporučila novinku, která se jmenuje Vivity*. Je určená pro lidi, kteří potřebují dobře vidět do dálky i na střední vzdálenost a často nepotřebují ani brýle nablízko. Vše mi vysvětlila a já dal na její radu,“ dodává Svoboda.
Operace u pana Jaroslava probíhala bez problému, celkově trvala přibližně 20 minut se vším všudy. „Nebolelo mě vůbec nic. Pan doktor Lubomír Továrek, který mi operaci prováděl, je úžasný lékař. Má i velmi lidský přístup k pacientům, dokáže s nimi velice srozumitelně mluvit. Po celou dobu operace mi říkal, co provádí, a to mi dost pomáhalo, protože jsem díky tomu v každé chvíli věděl, co se se mnou děje,“ vzpomíná Jaroslav Svoboda na zákrok. Žádná velká omezení jej po zákroku nečekala. Jen se v den operace neměl předklánět a krátce po operaci se nesmí koupat nebo chodit do prašného prostředí. „Krmení slepic musela na týden obstarat manželka, protože se v kurníku víří prach, ale to bylo asi tak jediné omezení,“ uvádí Jaroslav. Nejvíce se těší, až zase vyrazí do lesa na svůj oblíbený posed. Protože má ale zároveň problémy s koleny, čeká jej ještě operace v této oblasti. Zatím alespoň vyráží se psem do lesa a užívá si, že vidí svět zase barevněji a bez „zatažené záclony“.
*Jedná se o zdravotnický prostředek. Pro úplné informace ohledně indikací, kontraindikací a varování si přečtěte návod k použití a další důležité informace uvedené na stránce ifu.alcon.com.