1. Právě čtete:
2. Hlavní stránka
3. Naši spokojení pacienti
4. Ho Ngoc Quy

Ho Ngoc Quy
student a sportovec

"Laserová operace očí zapadá do mého plánu a já můžu jít dál za svým cílem."

    Brýle jsem začal nosit od 14 let a před laserovou operací jsem měl kolem 6 dioptrií. Nošení brýlí mě ovlivnilo dost, patřil jsem mezi fyzicky aktivnější děti a brýle mi vždy překážely. Ať už při školním tělocviku anebo při srandičkách na školních chodbách. Brýle mě ale strašně omezovaly. Hned po probuzení jsem musel sahat po brýlích, protože bez nich bych byl nepoužitelný.

   Dělám rekreačně bojové sporty Muay Thai a Kickbox. Nejvíce jsem ale bojoval s čočkami. Před každým tréninkem mi trvalo, než jsem si je dokázal nasadit a během tréninku mě občas škrábaly a vytvářely nepříjemný pocit v oku. Z mého okolí zaznívalo, že v brýlích vypadám inteligentněji, ale nosit brýle pro mě byl obrovský handicap a celkově mě v životě dost omezovaly.

   Od 14 let si jdu za svým snem. Rád bych se stal policistou. A abych se o to mohl pokusit a dosáhnout svého, tak musím být zdravotně způsobilý k výkonu služby. Beru své tělo jako kompaktní věc, oči jsou součástí celého těla. Laserová operace očí zapadá do mého plánu a já můžu jít dál za svým cílem.

    Když jsem šel poprvé na Oční kliniku DuoVize cítil jsem mírnou nervozitu, ale hned při prvním setkání s personálem, vlastně hned na recepci, ze mě ta nervozita opadla. Přístup byl velice přátelský a profesionální. Po první návštěvě jsem byl přesvědčen o tom, že jsem si nemohl vybrat lepší oční kliniku.

   Po samotném zákroku jsem měl radost, že už to mám za sebou. Přestože operace proběhla rychle a bezbolestně, nebylo čeho se obávat. Na sále jsem byl asi 15 minut. Byl jsem nadmíru spokojený s celým procesem. Pár hodin po operaci jsem viděl ještě rozmazaně, ale hned ten večer se to výrazně zlepšilo a pocit, že vidím, byl opravdu nepopsatelný.

    Celý život se mi opravdu změnil. Začínal jsem si více všímat krásy okolí, ale i sport mě začal více bavit. S kontaktními čočkami to prostě nebylo ono. Dokonce jsem byl tak nadšený, že jsem se svými kamarády nebyl schopen mluvit o ničem jiném. A také jsem volal mojí rodině do Vietnamu, abych se o své zážitky podělil.

   Rekonvalescence probíhala naprosto bez problémů. Velmi rychle jsem byl v pohodě a mohl se začít soustředit na státnice, které mě čekají.

Ve smyslu filozofie MuayThai „pokora a úcta“ si jdu dál za svým cílem.

S pozdravem Ho Ngoc Quy