"Změnil se mi naprostý pohled na svět a to nejen očima. Začínám žít, opravdově žít."
Odkdy jste nosil brýle a kolik jste měl dioptrií?
Brýle na dálku jsem nosil od mládí okolo 15. roku věku. Měl jsem asi 4 dioptrie.
Jak ovlivnila oční vada vaše dětství nebo dospívání?
Jelikož jsem s nimi začínal v pubertě, bohužel to neslo s sebou veškeré negativní následky. Nebylo snadné v dřívějších dobách žít s očním hendikepem. Vůbec to nebylo společensky uznáváno. Pral jsem se s tím celé dospívání.
V čem vás dioptrická vada nejvíce omezovala? V životě, v práci, ve sportu?
Miluji parná léta a největší omezení pro mě bylo vždy v letním období. Jsem narozen ve vodním znamení, takže voda je pro mě životem. Koupat se, ležet na dece, slunit se. Pouze tři aktivity a neustálé lovení brýlí sem a tam. Navíc sluneční brýle? Horor.
Vnímal jste to, že nosíte brýle jako nevýhodu?
Vždy je nevýhoda nosit brýle. Musíte na ně neustále myslet, hlídat a opatrovat je, při práci i sportu se přizpůsobit. Je toho poměrně hodně. Ale na druhou stranu jsou i dobrým módním doplňkem a plno lidem brýle sluší více, než když je vůbec nemají.
Co bylo základním impulzem, který vás přivedl k rozhodnutí podstoupit operaci očí? Odhodlával jste se dlouho? Cítil jste obavy nebo dokonce strach?
Před několika lety na laserové operaci očí byla moje sestra. Od té doby jsem o tom začal uvažovat. Přemýšlel jsem dlouho, až do té doby, co jsem byl nedávno na oslavě kulatých 60. narozenin jedné kolegyně. Samozřejmě se pilo a já jsem nešťastnou náhodou spadl do rybníčka na pozemku. Nic se mi nestalo, ale brýle se už nenašly. Druhý den jsem si jenom klidným hlasem řekl: „No, a je rozhodnuto.“
Jaké byly bezprostřední pocity po operaci? Co jste cítil?
Prvně jsem nemohl uvěřit, že člověk trpí takových let a pak stačí pouze pár minut a je hotovo. To pro mě byl naprostý šok. Každopádně ten největší šok přišel až poté, když jsem byl doma, na doporučení se prospal pár hodin, probudil se a vyšel na balkon. Podíval se na vzdálená auta a četl jejich SPZ značky. Okamžitě jsem cítil prudký nával tepla, zježení kůže snad na celém těle, podlamovaly se mi kolena a opravdu jsem se rozbrečel dojetím. Nikdy jsem nic takového necítil.
Co se pro vás po operaci změnilo?
Změnil se mi naprostý pohled na svět a to nejen očima. Začínám žít, opravdově žít.
Svěřil jste se příbuzným a známým, že jste podstoupil nitrooční operaci?
Žijeme každý svým životem, ale tohle prostě musí vědět všichni a to včetně pracovních i bývalých kolegů či kolegyň. A navíc jsem potřeboval i psychickou podporu. Hodně lidí na mě myslelo a tím mě zbavili veškerého možného strachu před operací.
Chcete nám něco důležitého sdělit, na co jsme se nezeptali?
Chtěl bych poděkovat Vám v DuoVizi za opravdu perfektní přístup. Obrovskou část mého klidu před i během zákroku jste měli pevně ve svých rukou.