1. Právě čtete:
2. Hlavní stránka
3. My v mediích
4. Duel primářek očních klinik DuoVize a NeoVize

Duel primářek očních klinik DuoVize a NeoVize

Představte čtenářům svoji pozici na klinice.

L.V.: Jsem spolumajitelkou Oční kliniky DuoVize a z toho vyplývá moje role. Byla jsem prvním lékařem v DuoVizi, tak jak firma narůstala, stala jsem se primářkou, a tak jak firma narůstala dál, stala jsem se členem vyššího managementu. Řeším externí vztahy se sesterskými a dceřinými klinikami, vzájemné personální propojení, komunikaci se spolupracujícími lékaři.

Š.S.:  Na oční klinice NeoVize v Brně pracuji od září 2015 na pozici primářky, předtím jsem zastávala stejnou pozici na jiné privátní oční klinice a tomu předcházela poměrně dlouhá praxe na oční klinice ve Fakultní nemocnici U Sv. Anny v Brně. Kromě toho působím jako docent na Lékařské fakultě Masarykovy university ve výuce studentů všeobecného lékařství a optometrie.

S jakými úskalími se setkáváte jako ženy ve vedoucích pozicích?

L.V.: Nevnímám úskalí. Vždycky jsem byla toho názoru, že ženy mají jiné informační kanály, jiné komunikační prostředky a jiné schopnosti než muži. „Jiné živočišné druhy,“ každý umí něco jiného a obojí je třeba. A tak myslím, že to u nás také funguje. Nepletu se do čísel a předpisů, snažím se uplatnit své schopnosti medicínské, sociální a kreativní. Nejhorší je, když žena chce být jako muž, ale to nejde, žena musí být jako žena a pak to jde dohromady.

Š.S.: V medicíně platí, že pokud chcete uspět jako žena, měla byste být lepší než muž ve stejné pozici, pak získáte respekt. Je to dáno znalostmi, praxí a zručností. V medicíně platí relativně přísná hierarchie, pokud jste primář a vedoucí pracoviště, vaše rozhodnutí musí ostatní respektovat, ale nesete za ně plnou odpovědnost.

Jaké vlastnosti jsou podle vás pro vaši roli neodmyslitelné?

L.V.: Emocionální a sociální inteligence je podle mne nezbytná pro dobré vedení lidí tak, aby je práce bavila a viděli v ní smysl. Prosté výsledky nestačí. Vnímám to tak podle sebe. Vždycky se ptám sama sebe: Jak bych se chtěla cítit? Co bych chtěla od práce? Od šéfa? Od zdravotníka, ke kterému přijdu s problémem? A podle toho se snažím chovat, řídit lidi, pracovat.

Š.S.: Především erudice, praxe, asertivita ke kolegům a pacientům, nadhled při řešení problémů, motivace vlastní a motivace spolupracovníků pro dosažení cíle, umění naslouchat ostatním, být slušný a vstřícný, ale získat respekt ostatních

 

Jak se vám daří ve spolupráci s mužskými protějšky?

L.V.: Máme veskrze ženský kolektiv s pár muži, tento poměr mi skvěle vyhovuje. Vnímám, že se vzájemně dobře respektujeme a to je základ dobrého fungování. Není to pro slabé povahy, ale to já nejsem. Mám ráda akčnost, rovnost jednání a žádné okolky.

Š.S.: Spolupráce s mužskými protějšky je v řadě případů lepší než s ženami. Jsou férovější, přímější, ale musí vás respektovat.  Pokud ne, rychle vás smetou.

Jak vnímáte téma rovných příležitostí ve svém oboru?

L.V.: Náš obor, oční lékařství i mikrochirurgie, je pro ženy otevřený a dává rovné příležitosti.

Š.S.: Rovné příležitosti sice teoreticky v medicíně máme, ale praxe je jiná. Žena má hendikep v rovině mateřství, roky které je s dětmi doma, znamenají výpadek praxe, protože si nemůže vzít pacienty domů, home office v medicíně možný není. Snad je možná jen vědecká práce po večerech. Oftalmologie je dobrý obor pro rovné příležitosti, jemná práce, relativně krátké operace, tady může žena velmi dobře uspět.

Čím byste povzbudily ženy, které jsou, či se cítí, znevýhodněné?

L.V.: Myslím, že nejdůležitější pro ženu je, aby měla dobré odborné i ženské sebevědomí, podložené vědomostmi, a nechtěla se chovat jako muž. Muži ji pak takovou respektují. To je moje zkušenost.

Š.S.: Taková žena by měla vědět, čeho chce dosáhnout, mít sebevědomí podložené znalostmi a zůstat stále ženou.

Jak vnímáte téma rovných příležitostí ve svém oboru?

L.V.: Náš obor, oční lékařství i mikrochirurgie, je pro ženy otevřený a dává rovné příležitosti.

Š.S.: Rovné příležitosti sice teoreticky v medicíně máme, ale praxe je jiná. Žena má hendikep v rovině mateřství, roky které je s dětmi doma, znamenají výpadek praxe, protože si nemůže vzít pacienty domů, home office v medicíně možný není. Snad je možná jen vědecká práce po večerech. Oftalmologie je dobrý obor pro rovné příležitosti, jemná práce, relativně krátké operace, tady může žena velmi dobře uspět.

Jak se vám daří propojit mateřství a práci?

L.V.: Jsem maminka dvou synů. Mateřstvím se mi změnily hodnoty a priority. Všechno na čas, je mi velmi drahý. Vždy si představím, že čas, který prožiju někde zbytečně, jsem mohla prožít se svými dětmi. Zaměřila jsem se v mnoha ohledech na efektivnost. Současně jsem dětmi velmi motivována. Považuji se za šťastnou maminku dvou báječných synů, kteří mají po tatínkovi klidnou, přátelskou a veselou povahu. To, že má pracující žena děti, jí přinese bez pochyby lepší schopnost organizace.

Š.S.: V době, kdy moje dvě dcery byly malé, jsem pracovala na klinice, sloužila jsem služby, ale dalo se to zvládnout především s přispěním mého muže, který měl pro moji práci pochopení. Neměla jsem k dispozici ani babičky. Ale myslím, že jsem je o nic neošidila. Obě dcery jsou lékařky, tak snad jsem pro ně byla dobrým vzorem.

Jak trávíte svůj volný čas?

L.V.: Jsem milovník sportu, a pokud se zrovna nerozhodnu pro úplně pasivní odpočinek, volím jachting a tenis. Baví mě trávit svůj volný čas tak, že úplně vypnu, rozšířím si obzory, naberu nové zkušenosti. S manželem také chodíme tančit a to je pro mne také dobrý relax.

Š.S.: Volného času mám málo, a proto si ho považuji. Nejraději ho trávím s rodinou a s přáteli. V létě ráda chodím po horách, hrajeme golf, v zimě lyžujeme a rádi chodíme za kulturou do divadla, milujeme film a hudbu. Přála bych si mít víc času na cestování, ale práci zatím stavím na první místo.