Barvoslepost

Barvoslepost je porucha barevného vidění očí. Je to oční onemocnění, které postihuje hlavně muže. 

„Poruchou barevného vidění jsou postiženi převážně muži, přibližně 8 %, čili zhruba každý dvanáctý, a pouze asi 0,4 % žen,“ uvádí primářka oční kliniky Neovize, MUDr. Lucie Valešová. Podle lékařů je příčinou tohoto jevu zejména  dědičnost. „Poruchy barvocitu se vážou na pohlavní chromozom X. Muži mají kombinaci chromozomů XY, zatímco ženy nosí ve své genetické výbavě dva chromozomy X. Aby trpěla barvoslepostí žena, musely by se u ní spárovat dva postižené chromozomy, zatímco muži stačí jen jeden chromozom s vrozenou vadou,“ vysvětluje primářka Valešová.

Proč někteří nevidí barvy

Barvoslepost neboli poruchu barevného vidění lidského oka jako první odborně popsal britský chemik a fyzik John Dalton v roce 1794. Sám touto chorobou trpěl a právě podle něj je barvoslepost ve světě známá také jako daltonismus. Jak k barvosleposti dochází? Sítnice oka je hustě poseta dvěma druhy buněk: tyčinkami a čípky. Zatímco tyčinky jsou zodpovědné za vnímání světla, čípky umožňují vidět barevně. Pro každou základní barvu – tedy pro červenou, zelenou a modrou - existuje jeden druh čípků. Proto pokud dojde ke vrozené poruše vývoje čípků například pro červenou barvu, člověk není schopen svým okem rozeznat červenou.

Nejběžnější formou barvosleposti je zhoršené vnímání červené a zelené. „Asi 80% barvoslepců má lehčí poruchu vnímání zelené barvy a 25% poruchu těžší. Lehkou poruchu vnímání červené barvy má 10% lidí a 15% trpí poruchou těžší,“ říká MUDr. Valešová. Méně častá je barvoslepost na modrou barvu. Úplná ztráta schopnosti rozeznávat barvy, tedy situace, kdy by člověk vnímal svět pouze černobíle, je ale oproti tomu zcela minimální.

U některých profesí je schopnost zdravého vidění nutností. Například profesionální řidiči musí podstupovat pravidelné testy zraku minimálně jednou za dva roky. Mezi řidiči amatérskými ale už není situace tak jednoznačná. „Účastník silničního provozu by měl mít normální barvocit neboli rozlišování barev. Ale podle nových výzkumů je asi 1,5 -2,0% účastníků silničního provozu postiženo poruchou vnímání červené barvy. U těchto lidí musíme předpokládat, že zvláště znečištěné brzdové a obrysové svítilny poznají později, nebo vůbec ne,“ varuje MUDr. Valešová.

Odhalení barvosleposti

Barvoslepost se dá odhalit pomocí speciálních schémat.

Oční lékaři a optometristé mají tzv. pseudoizochromatické tabulky, které slouží ke screeningovému vyšetření barvocitu. Obsahují body různých barev a různého jasu a vytvářejí písmena, číslice nebo tvary na pozadí odlišně zbarvených bodů. Pacient bez poruchy barvocitu vidí znaky jasně a dokáže je identifikovat. Pacient s poruchou barvocitu znaky nepozná a neidentifikuje. „Bohužel, léčení této geneticky podmíněné poruchy v současnosti není možné,“ říká MUDr. Valešová.