Oční vyšetření před samotný laserovým zákrokem byla hračka proti tomu, že jsem celé čtyři dny před tím musela chodit v brýlích. Pro někoho běžná věc, pro mě něco jako katastrofa, takže jsem si vyjednala home office a následně se uklidila na chalupu, kde jsem strašila jen rodinu.
Přestože mi všichni říkali, že mi brýle sluší, já jsem se v nich cítila tak, že mi pohled do zrcadla způsoboval žaludeční nevolnost. Zlatý Otto Wichterle. Vedle toho, že jsem k brýlím skutečně neměla vztah, jsem je měla i dosti neseřízené, takže mi nonstop padaly z nosu a měla jsem v nich pocit, jak kdybych se nacházela v jiné dimenzi. Což jsem si nakonec až zase tak moc nevymýšlela, protože jsem se na vyšetření dozvěděla, že na nich mám o celou dioptrii více, než na kontaktních čočkách. To jsem ovšem zhruba deset let netušila. Jen mi vždycky podívaná skrz ně přišla „prostě nějak divná“, když už jsem si je večer nasadila na čtení.
Vyšetření na klinice DuoVize trvalo asi dvě hodiny a byla jsem u vytržení, jaké dnes existují přístroje na vyšetření zraku. Asi bych to i měla vědět, jenže můj postoj k jakýmkoli byť preventivním vyšetřením vždy byl, no pokud opravdu nehořelo, o doktory nezavadím. Takže přiznávám, na prevenci se zrakem jsem nebyla minimálně 6 let. Prošla jsem celou řadu přístrojů, než došlo k rozkapání očí, což byla pro mě také nová zkušenost a musela jsem se smát sama sobě, když jsem seděla v čekárně a v mezičase si chtěla na telefonu přečíst emaily. Jaký div, že jsem nic nepřečetla. Poté, co mi velmi příjemný personál kliniky vyšetřil kompletně zrak, finální ortel, že mohu zákrok podstoupit, vyřkla paní doktorka s tím, že případná korekce bude možná vzhledem k mým dioptriím už jen do půlky dioptrie. Což je při šesti na pravém a sedmi dioptriím na levém oku pochopitelné. Pro mě však bylo nejdůležitější, že mám dostatečně silnou rohovku na to, abych zákrok podstoupila. Na závěr mě sestřička objednala hned na další týden a s ponaučením, že nesmím být nastydlá a mít opar. Odvoz byl nanejvýš důležitý, protože jsem byla ještě větší krtek, než obvykle. Odešla jsem ale šťastná a na další čtvrtek se těšila jako malé dítě na Vánoce – konec rozmazaným ránům a modřinám na nohách, když se vracím v noci z wc kolem rohu postele.
Slova sestřičky na závěr – nesmíte být nastydlá a nesmíte mít opar, zapůsobila zhruba tak, že jsem se o týden později dostavila s rýmou a rtem jako černošská tanečnice. Byl tam a přes půlku spodního rtu. A abych si všechno užila skutečně dosyta, opět jsem musela před zákrokem nosit brýle, takže s kapesníkem u nosu, s oparem velikosti švestky a v brýlích, tentokrát „jen“ dva dny. No královna. Byla jsem ale tak intenzivně zaměstnaná tím, že se prostě musím uzdravit, protože představa posunutí Vánoc byla nesnesitelná, že jsem už nic neřešila a své dva dny jsem zvládla bez home officu v kanceláři, 650x za den si posunula padající brýle na nose a přežila to. Tolik jsem se bála, abych neměla nic z toho, co jsem mít neměla, až jsem měla všechno. A to jsem se víkend před zákrokem na vodě snažila otírat všechny lahve s pitím, které ke mně doputovaly, marná snaha. V pondělí před čtvrtečním jsem vykoupila lékárnu a z čajíčků přešla na chemii chtě nechtě. Homeopatika na opary, mastičky, cucavé tablety na nachlazení a samozřejmě litry čaje s medem a citrónem. Následkem toho jsem se pak už těšila nejen na Vánoce, ale i na to, až přestane vrčet rychlovarná konvice a já uslyším ten libý zvuk letícího korku z láhve. Čtyři dny bez vína jsou snad stejně pekelné jako čtyři dny v brýlích.
V den D se moje ozdoba na rtu naštěstí „už jen hojila“ a to nejhorší bylo za mnou, takže jsem mohla zákrok podstoupit. Protože je to virové onemocnění, kdybych měla opar první den, zákrok bych podstoupit nemohla. Tedy poté, co mi sestřička potvrdila, že na zákrok mohu, už šlo všechno rychle.
Vstupní vyšetření před laserovou oční operací můžeme rozdělit na několik částí:
Dále pacienta vyšetří optometrista, který zjistí nejlepší dioptrickou korekci a zrakovou ostrost obou očí pomocí moderního přístroje foropteru, vyšetří schopnosti prostorového vidění, spolupráce obou očí, oční dominanci, rovnováhu okohybných svalů, event. kontrastní citlivost.
Následně je pacient sestrou „rozkapán“ – sestra pacientovi do oka nakape kapky, jejich účinku je dosaženo za přibližně 40 minut. Aplikované kapky mají na oko dva důležité účinky:
Podrobné vyšetření stavu sítnice provádí odborný oční lékař a je nutno mu věnovat náležitou péči, protože změny na sítnici způsobené různými chorobami obvykle nelze napravit a způsobují zhoršení vidění, výpadky v zorném poli nebo dokonce ztrátu vidění.
Po vyšetření sítnice, zadního segmentu oka, rozhovoru s pacientem lékař doporučí nejvhodnější způsob léčby dioptrické vady. Případně další léčebné postupy.
Celý proces trvá přibližně 2-3 hodiny a jeho výsledkem jsou perfektní podklady pro zdárné provedení operace.
Článek byl zveřejněn na serveru www.zena-in.cz.